Správný směr, tvrdá práce a trpělivost, 2006
Takový je recept českého trenéra francouzského týmu Josefa Smolky na úspěch
Fanoušci volejbalu si ho určitě ještě pamatují v reprezentačním dresu. Vždyť to není tak dlouho, kdy JOSEF SMOLKA mladší nastupoval v kádru, který se pral o nejcennější evropský titul, a plnil roli libera. To bylo v roce 2001, kdy byla Ostrava pořadatelem mistrovství starého kontinentu.
Ti, kteří sledují volejbal ještě delší dobu, si pak vzpomenou na jeho smečařské výkony v dresu liberecké Dukly, v níž patřil málem k inventáři a stopy, které zanechal na severu Čech jeho otec, ještě zvýraznil.
Josef Smolka se před patnácti lety vydal do Francie a je jeho obrovskou zásluhou, že čeští volejbalisté v zemi galského kohouta získali velký kredit. Prošlapal jim cestu, která nebývá jednoduchá. Co prošlapal - prošlapává dodnes, neboť i díky jemu nalezli angažmá ve francouzských klubech další čeští hráči.
A že by teď prošlapával cestu i trenérům?
Vydal se totiž na profesionální trenérskou dráhu, která je obtížná v domácích podmínkách, natož v zahraničí! Ovšem při jeho známé poctivosti a zarputilosti lze předpokládat, že uspěje. V Toulouse by mohli vyprávět! A tak jsme se s ním spojili a zeptali se ho nejen na to, jak se mu daří.
Jak moc se liší myšlení hráče a trenéra? V čem jsi musel změnit svůj volejbalový postoj?
Role hráče a role trenéra je naprosto odlišná. Jako hráč jsem míval odpovědnost především za svůj výkon. Jako trenér nesu zodpovědnost za všechna svá rozhodnuti ; která se týkají chodu celého týmu. Musel jsem na sobě pracovat hlavně v oblasti komunikace a organizace přípravy družstva.
Je výhodou, ze jsi trenérem v prostředí, které znáš? Nebo to přináší problémy, které bys v neznámém prostředí neměl? Například vzájemné vztahy se svěřenci.
Důležité pro mne jsou vztahy mezi trenérem, vedením a hráči. Pro práci, která přináší výsledky, je nezbytné připravit prostředí, v němž všichni táhnou za jeden provaz.
Čím to je, že čeští volejbalisté mají ve francouzských klubech takový kredit?
Profesionální liga se ve Francii hraje od roku 1987. Od té doby prodělala mnoho změn. Francouzské federaci se podařilo vytvořit podmínky pro organizovaní atraktivního šampionátu. To je třeba prakticky neomezený počet cizinců, finančně zajímavé kontrakty, garance smluv hráčů… Jestli je Francie zemi zaslíbenou? Asi jak pro koho. Jsou hráči, kteří se zde opravdu výrazně prosadili. Pak jsou hráči, kteří zde odvedli dobrou práci. Ale jsou i tací, pro které byla laťka příliš vysoko.
Kdysi se říkalo, že česká trenérská metodika je nejlepší na světě. Zdá se ale, že to už není pravda. Trénuje se ve Francii jinak, nebo je to spíše v mentalitě hráčů?
Patřili jsme mezi nejlepší na světě. Měli jsme vynikající výsledky a určitě tomu odpovídala úroveň naší trenérské metodiky. Nemyslím si, že jsme na tom v současnosti až tak špatně. Pořád dokážeme vychovávat hráče, kteří mají na to, aby se stali mistry světa.I když by asi stalo za to, přehodnotit náš současný pohled na tréninkový proces, vzhledem k velkým změnám pravidel.
Ve Francii působí mnoho zahraničních trenérů. Každý z nich přináší do klubu svou "volejbalovou kulturu". Všichni trenéři však musí mít odpovídající licence uznané francouzskou volejbalovou federací a ministerstvem školství a práce.Pro obnovení licence jsou povinni trenéři absolvovat každoroční seminář, kde jsou seznámeni s nejnovějšími trendy. A co se týče mentality. Hráči tvrdě pracují, protože nemají jinou možnost. Konkurence je velká.
Proč jsou v současnosti Francouzi ve světové špičce? Vždyť i my máme výborné hráče, ale prorazit se nám nějak nedaří. Není to také v tom, že Francouzi berou volejbal (a sport vůbec) trochu jinak?
Myslím, že hlavní rozdíl je ve stanoveni cílů. Prvořadým cílem pro všechna špičková družstva jsou olympijské hry. Týmy jsou sestavovány s ohledem na tento čtyřletý cyklus. Francouzi se dostali na olympiádu až na třetí kvalifikaci. Kvůli reprezentaci se v tomto období dvakrát přerušil šampionát na měsíc. Určitě i my máme výborné hráče. Dokonce se myslím, že je jich více než těch francouzských.Chce to jen vykročit tím správným směrem, tvrdě pracovat a mít trpělivost!
(ít)