Mistrovství Evropy U17 v Albánii – třetí utkání aneb do třetice všeho….

Konec tohoto slovního vyjádření, které je notoricky známé, jsem záměrně nedokončil, protože by bylo nepravdivé. Třetí den nám nic dobrého z hlediska výsledku nepřinesl.

Dál pokračovalo covidové martýrium s denním provětráním našich nosních dírek a strachem, že by snad někdo …… Dál pokračovala nejistota ohledně osudu Honzy Černého a také Matěje Pastrňáka. V případě Matěje přišla konečně jedna dobrá zpráva a po negativním PCR, byl připuštěn a mohl zasáhnout do utkání s Itálii.   

Itálie, dobrý soupeř pro každého trenéra. Na takový zápas není třeba vymýšlet nějaké motivační slogany, samo jméno Itálie ve spojení s volejbalem je motivace. A dlužno říci, že na družstvu to bylo poznat, že jdeme hrát proti věhlasnému soupeři. Už rozsmečování bylo z naší strany nebývale tvrdé a nekompromisní a možná, že i tvrdší a razantnější než to italské. Jenže v utkání se na tvrdost rozcvičení nehraje.

Itálie – Česká republika 3:1 (23:25, 25:12, 25:19, 25:23)

Sestavy (od zóny I): 

Itálie: Magliano, Russo, Barotto, Bristot, Giacomini, Melonari, libero Bonisoli. Střídali: Filippelli, Latella

Česká republika: Bednařík, Hilšer, Pastrňák, Tóth, Brichta, Háger, libero Tláskal. Střídali: Pitner, Obdržálek, Vítámvás

Statistika ZDE

Naše základní sestava začala dobře a nebojácně. Rozdíl byl od začátku v podání. Tam naši hráči v sestavě Pastrňák a Háger na smeči, Tóth a Bednařík na bloku, Brichta na univerzálu a Hilšer na nahrávce, jako libero tradičně Tláskal, zaostávali. Soupeř podával tvrdě a nekazil, naši hráči pomalu a kazili. Taktický příkaz hrát podání více krátce, protože soupeř přijímá pouze bagrem se naplnit nepodařilo. Ve hře plné tvrdých výměn a výborných zákroků v poli začínali mít Italové navrch. S tím se ovšem nesmířil kapitán Česka Matěj Pastrňák a vrátil náš tým dvěma tvrdými podáními do hry. V divoké koncovce jsme měli navrch - 25:23 pro nás.

Druhý set jsme pokračovali v dobré hře a sahali po dvoubodovém vedení na deseti bodech. Jenže dvě nevynucené chyby na útoku (zalívka do pásky, úder do pásky) a přišla pohroma v podobě italské plachty, kterou naši přijímači neunesli. Set se změnil v italskou přehlídku tvrdých a nekompromisních útoků 211 vysokého univerzála a obou krajních smečařů. Hladce prohráváme 12:25.

Třetí set jsme se vrátili do hry a drželi s Italy krok. Jenže podavačský potenciál byl větší na straně Itálie. Náš tým zlepšil plachtu a škodil, ale nebyly to esa a o každý bod jsme museli svést tvrdý boj v podobě několika výměn v jedné rozehře. Naopak na straně Itálie byly tři hráči, kteří hrozili podáními s fatálními následky. U nás pouze Matěj Pastrňák. Do hry na naší straně postupně zasáhli i Vítamavás na nahrávce a Obdržálek na univerzálu, Pitner na příjmu. Porážka 19:25 byla vzhledem k vyrovnanosti hry trochu nespravedlivá, ale podání kralovalo.

Čtvrtý set byl opět vyrovnaný a porážka až v koncovce 23:25 mrzela, bod z utkání bychom si zasloužili. Jenže Italové nejsou žádní samaritáni a vítězství po prohře s Bulharskem zoufale potřebovali.

V našem týmu bych chtěl vyzvednout výborný výkon blokaře Tótha, který byl bodově nejúspěšnějším naším hráčem - tři koncové bloky a z 11 úderů 8 na zem a žádná chyba. Pochválit lze také kapitána Pastrňáka, který příkladně bojoval a s rval se s výbornou italskou obranou na síti (měl na kraji obrovitého italského univerzála), všechny ostatní hráče za velkou bojovnost a výbornou hru v poli. Bohužel kýžený bod jsme nezískali.

Po dnu volna a pokud nás nechají ještě hrát, nás čeká tým Polska a Rakouska. Matematika jako exaktní věda nám už zapověděla možnost jít do finálové čtyřky, ale do osmičky je cesta v našich rukách.

Autor: Jiří Zach – trenér RD 05/06, foto CEV