Růžičková Jana

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu

Jméno a příjmení: Jana RŮŽIČKOVÁ roz. Semecká

Volejbalová přezdívka: S E M Č A nebo S A L L Y

Datum narození: 12. ledna 1948 v Prostějově

Charakteristika:
176 cm vysoká smečařka a blokařka OP Prostějov, KPS Brno, Slavie Praha, Slovanu a ODPM České Budějovice a VK Karlovy Vary. Juniorská reprezentantka ČSSR se startem na MEJ 1966 v Maďarsku (bronzová medaile). V letech 1967 - 1973 reprezentantka ČSSR s účastí na MS 1970 v Bulharsku (5. místo), ME 1971 v Itálii (stříbrná medaile) a OH v Mnichově (7. místo).

Nahlédnutí do soukromí:
Absolventka stavební průmyslovky, po škole zaměstnaná jako stavební technik u Pozemních staveb Brno, jako dokumentářka Montovaných staveb Praha a jako rozpočtářka Stavoprojektu České Budějovice, Stavoprojektu a STP Karlovy Vary. V roce 1975 se provdala za ligového volejbalistu Škody České Budějovice Zdeňka Růžičku, dcera Jana (ročník 1977, druholigová volejbalistka Loko Karlovy Vary), syn Pavel (ročník 1978). V roce 1981 manželství rozvedeno, od roku 1988 žije v Karlových Varech, kde se v roce 2002 podruhé provdala za Jaroslava Maříka.

Sportovní a volejbalové začátky:
Začínala se sportovní gymnastikou, ale když její výška začala (pro tento sport příliš) narůstat, přivedla ji její slavná volejbalová teta Božena Cígrová-Donthová (další z osobností Síně slávy českého volejbalu) do družstva volejbalových dorostenek OP Prostějov. To bylo Janě teprve 14 let, pod vedením Aloise Doseděla začala hrát v krátké době dorosteneckou ligu, od 16 let již pendlovala do druholigového družstva žen a zahrála si zde ještě po boku své tety - hrající trenérky B. Donthové. To již byla členkou výběru dorostenek ČSSR a po maturitě na průmyslovce přešla v roce 1967 do prvoligového družstva žen brněnských Královopolských strojíren (KPS).

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

V dalších letech hrála ještě pro radost za Slovan České Budějovice (1980-1983), ve 2. lize za ODPM České Budějovice (1983-1988) a za VK Karlovy Vary (1989-2006). V 80. letech startovala za Stavoprojekt ČB v celostátní odborářské soutěži o Putovní pohár ÚRO.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
V roce 1966 se zúčastnila ME juniorek v Budapešti (3. místo), v širším výběru ženské reprezentaci ČSSR od roku 1967 se startem na řadě mezinárodních turnajů a mezistátních utkání doma i v zahraničí. Ve vrcholných soutěžích hrála pod vedením trenéra Stanislava Šnebergera a jeho asistenta Mikuláše Židišina ze Slovenska.

Vrcholné soutěže:

1970     5. místo na MS v bulharské Sofii,
1971     2. místo a stříbrná medaile na ME v italském Reggio Emilia,
1972     7. místo na OH v Mnichově.

FOTO:

Jedním z prvních startů Jany „se lvíčkem na prsou“ byla účast na mezinárodním turnaji dorostenek v rumunské Sučavě 1965, na kterém náš výběr zvítězil před Rumunkami a Sovětkami. Na snímku stojí Jana druhá zleva, po její pravici lékař týmu MUDr. Tintěra. První zprava trenér Stanislav Šneberger a v dolní řadě další pozdější reprezentantky – druhá zleva Elen Poláková-Moskalová a druhá zprava Věra Linhartová-Štruncová.

Také další snímek patří do období reprezentačních začátků Jany, vznikl neznámo kde a jsou na ni zleva Libuše Vindušková-Pláteníková, Jana Semecká a Jana Hálková-Vápenková.

První velký start v ženské reprezentaci si Jana odbyla na MS 1970 v bulharské Sofii, kde naše ženy pod vedením trenérů Stanislava Šnebergera a Mikuláše Židišina skončily na 5. místě. Na snímku z tohoto období je širší výběr 16ti hráček, Jana Semecká v dolní řadě první zleva.

Největší úspěch se dostavil v roce 1971 na ME v italském Reggia Emilio, odkud si Jana dovezla stříbrnou medaili po jediné prohře našich žen se Sovětkami. Na snímku z měsíčníku STADION zleva stojí trenér S. Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, lékař družstva MUDr. A. Veselý a as. trenéra M. Židišin, dole zleva Jelínková, Mifková, Vápenková, Vlasáková, Kodajová, Malá a Hádková. Post náhradnice zbyl pro Jitku Hádkovou.

K dalším velkým úspěchům patřila úspěšná kvalifikace a účast na OH 1972 v Mnichově, kde náš výběr skončil na 7. místě a kde naše volejbalistky startovaly na olympiádě podruhé a zatím naposledy. Další snímek je z přípravy na tuto akci, zleva stojí vedoucí družstva Zdeněk Jílek, Vlasáková, Svobodová, Vindušková, Moskalová, první trenér S. Šneberger, Moulisová, Baniová, Jelínková a MUDr. A. Veselý, dole zleva Mazurová, Mališová, Semecká, druhý trenér M. Židišin, Kodajová, Mifková, Hádková a Vápenková. Z této sestavy na OH nestartovala Baniová a Hádková.

Jany účast na OH 1972 v Mnichově připomíná ještě další „civilní“ snímek ve slušivém olympijském stejnokroji.

V letech 1969-1976 byla Jana oporou Slavie Praha, kde začínala ještě po boku internacionálek Mikulecké, Synovcové, Šormové a Hrabákové. Další snímek je z konce působení Jany ve Slávii a ze zájezdu družstva do Nizozemska v roce 1975 na populární „holandské Dřevěnice“ ve St. Anthonis. Na tribuně zleva sedí Moučková, Jirková, Semecká, Blažková, Hartlová, Černá, Novotná, Krsková, Ježková, Pavlíková a Kaiserová.

V roce 2008 přijala Jana pozvání manželů Vápenkových a zúčastnila se setkání volejbalových olympioniků v Dobřichovicích u Prahy. Na snímku nástup žen v historické sokolské tělocvičně, zleva Pisarčíková-Mazurová, Vlasáková-Marcolini, Derflová-Hrabáková, Poláková-Moskalová, Štefková-Kohútová, Šašková-Šmídová, Semecká-Růžičková, Mališová, Vindušková-Pláteníková a Linhartová-Štruncová. Do záběru se již nevešla Bémová-Mifková (která na setkání přijela až z Itálie) a trenér Stanislav Šneberger, který si nenechal ujít příležitost a přijel z Plzně pozdravit své někdejší svěřenkyně v reprezentaci.

Zdeněk Vrbenský