Chvilku jsem váhal, koho uvedu v rubrice osobnosti jako prvního. Nakonec volba padla na Zdeňka Haníka. Hráče, trenéra a pedagoga, člověka, který je bez diskuzí jednou z největších českých volejbalových osobností současné doby. Letos v lednu oslavil půlstoletí svého volejbalově bezesporu úspěšného života.
Jako hráč působil Zdeněk Haník (přezdívka Hujda) na postu nahrávače. Již v dobách své hráčské kariéry byl mozkem svých celků. Ve své knize Volejbalové trůny a kanály označil za svůj největší hráčský úspěch druhé místo v anketě pro nejlepšího volejbalistu ČSSR v roce 1989.
Hráčských titulů se dočkal v letech 1990,92 a 93 a to hned ve třech zemích. Po českém titulu se Zbrojovkou Brno následoval rakouský s Donaukraft Wien a slovenský s VKP Bratislava.
V reprezentaci odehrál 150 zápasů a stal se kapitánem národního družstva.
Není žádným tajemstvím, že jako hráč byl značně kontroverzní osobností. Nechvalně známý je i prohřešek proti živostosprávě při působení reprezentace na turnaji v Dřevěnicích.
V současnosti vnímáme Haníka především jako trenéra reprezentačního celku. I v roli trenérské působil v Rakousku (Donaukraft Wien, Tirol Innsbruck) a následně v letech 1996–1999 v roli reprezentačního kouče Rakouska. Zde si vyzkoušel i trénování beach volejbalu, když připravoval nejlepší tamní pár na turnaje světového okruhu.
Poprvé se Zdeněk Haník ujal českého reprezentačního celku v roce 2000. Vrcholem jeho působení bylo ME v Ostravě, kde náš celek obsadil čtvrté místo. Po neshodách s vedením volejbalového svazu se i přes úspěch družstva s trénovaním reprezentace rozloučil.
O svém působení u reprezentace napsal Zdeněk Haník knihu Volejbalové trůny a kanály, která populární formou popisuje jeho působení u reprezentace na ME. Pokud jste ještě tuto knihu nečetli, vřele doporučuji. I dnes je to velmi poutavé a zajímavé čtení doplněné o překrásné fotografie Martina Sidorajáka.
Až do současnosti sahá Haníkovo druhé působení u reprezentace, kdy převzal družstvo těsně před MS v Japonsku. Výsledkem bylo sedmé místo ve čtvrtfinálové skupině, což je obecně považaváno spíše za úspěch. A to především vzhledem k nevýrazným výkonům reprezentace před tímto mistrovstvím.
Největší překážkou v dalším působení u reprezentace byla pro Haníka skutečnost, že působí na ČVS jako předseda metodické komise a v podstatě se stal jakýmsi garantem vytvoření nových metodických materiálů pro volejbal v ČR.
Praktickým důsledkem činnosti v této oblasti je i metodická kniha „Volejbal 1 – Herní dovednosti a kondice v tréninku mládeže“ autorů Zdeněk Haník, Michal Lehnert a kol. Myslím, že tato kniha je nepostradatelným pomocníkem pro každého, kdo to s ténováním volejbalu myslí vážně.
Jednou z významných činností, které se současný reprezentační trenér také věnuje, je publikování na interentu. Jeho internetová stránka www.hanikvolleyball.cz je po obsahové stránce velmi zajímavá. Například seriál z MS v Japonsku, kdy si bylo možné v podstatě po pár hodinách po odehraných zápasech přečíst o tom, jak to trenér prožíval, mne opravdu mile potěšil.
Protože tento článek by neměl být románem, budu už muset končit, ale není možné se ještě nezmínit o Haníkově organizační činnosti.
Je toho poměrně dost, tak jen telegraficky:
Zdroj: Volejbalové trůny a kanály, cvf.cz, hanikvolleyball.cz
Najít další informace – Zdeněk Haník.
Osobnosti :: 27.02.07 :: Ondřej Pastrňák
© cesky-volejbal.cz :: Mapa webu :: Podpořte nás Chaty a chalupy :: O webu :: Napište nám :: Support ODEON :: RSS 2.0