Od ledna 2010 se přednostně vypisují v rubrice metodika aktuální příspěvky věnované metodice volejbalu v diskuzním fóru. Kliknutím na nadpis příspěvku vstoupíte na stejný příspěvek v diskuzním fóru.
Dumal jsem nad tím, jak vytvořit jasnou představu svěřenců o pohybu a tím jsem se dostal i k jedné poněkud netradiční pomůce, která by se na tréninku určitě hodila. Bohužel v tělocvičnách ho moc nenajdete - Zrcadlo.
Pro vytvoření jasné zpětné vazby při provádění pohybu by to myslím bylo vcelku přínosné. Smečařská ruka, nasazení rukou do bagru, správný střehový postoj - to jsou určitě činnosti, kde si každý může v zrcadle zkontrolovat, jestli pohyb provádí tak, jak si v hlavě představuje.
Už jste si někdy v zrcadle kontrolovali, jestli Vámi předváděné pohyby odpovídají vaší představě o pohybu?
Rozvoj síly svalů horních končetin a pletence ramenního vidím ve třech základních rovinách. Jednak je to rozvoj rychlé síly, který se uplatňuje při smečařském úderu. U mládeže je to dále včasné dosažení odpovídající úrovně síly svalstva ruky, která je potřebná například pro zvládnutí techniky pádu vpřed. V neposlední řadě, je nejen u mládeže podstatný rozvoj svalstva paže jako prevence proti zraněním. U ruky se jedná hlavně o rameno.
V článku na webu Z. Haníka je k dispozici přehled svalů, které se podílejí na pohybu paže, při smečařském úderu. Na internetu si samozřejmě můžete také osvěžit i anatomi svalů ruky.
Takže už víme o jaké svaly nám jde a kde se nacházejí, takže se můžeme vrhnout na jednotlivá cvičení a jejich varianty.
Poměrně komplexní materiál k minivolejbalu je ke stažení na webu ČVS Minivolejbal v Barvách. Prioritně vznikl s cílem rozšíření minivolejbalu do soutěží ve školách na prvním stupni, ale i pro trenéra volejbalové přípravky se určitě najde nějáký ten námět.
Protože osobně začínám volejbal učit (velmi pozvolna) až děti na rozhraní prvního a druhého stupně ZŠ, je myslím výše zmíněný odkaz k tomuto naprosto dostačující.
Zajímavou polemikou okolo minivolejbalu je dozajisté tlak Z.Haníka na to, aby se v raných fázích této hry nezapojoval do hry bagr.
Co si o tom myslíte?
Ze své zkušenosti se mi zdá, že jeden z největších problémů při nácviku bagru u začátečníků je správné nasazení rukou do odpovídající polohy vůči tělu. K okamžité informaci pro svěřence používám signální slova nemáš krk.
Předem je vysvětleno, že to znamená vytáhnout ramena nahoru a dopředu a hlavu tlačit mezi ruce. Při čelním pohledu (jak je vidět na obrázku i při bočním) opravdu není vidět krk svěřenců.

V tématu, který se věnuje přehazované jako vhodné průpravné hře pro nácvik základních herních návyků v šestkovém volejbale, se diskuse dostala až k tomu, jestli hrát začátečnnický šestkový volejbal s nahravačem v zóně 2, nebo v zóně 3.
Toto téma bych rád pojmul trošku šířeji. Tedy jaký systém použít pro úplné začátečníky v šestkovém volejbale?
Každý prostřední nahrává? Nebo každý pravý krajní? Jaké postavení na příjem, jaké v základním obraném rozestavení? Co myslíte?
V diskusi, která se týkala nácviku základního odbití prstama se Franta Srbek dostal až k příjmu plachtícího podání, což mně vyprovokovalo k založení tohoto nového tématu, protože jestli je něco o čem vím, že se mi to svěřence moc nedaří naučit, je to právě příjem prstama.
Podle mého není až tak důležitá organizace cvičení. Těch lze vymyslet nebo okoukat libovolné množství. Za důležitější považuji docílit správné technické provedení OOV. To se podle mého názoru v posledních letech hrubě nedaří. Proto tolik potíží se zpracováním "plachty". Chyba spočívá v tom, že odbití je prováděno nízko - na úrovni nosu nebo i níž. Je charakteristické, že hráči předsunou ruce a balon odstrkávají po ploché křivce od sebe.
U pokročilejších hráčů se snažím popsanou chybu odstranit kromě jiného tím, že lehký sevis zpracovávají nad sebe nebo dokonce za hlavu na spoluhráče.
Kompletní příspěvek zde: http://www.cesky-volejbal.cz/forum/post25.html#p25
Shodou okolností je k tomuto tématu na webu ČVS téma do metodické klubovny - http://www.cvf.cz/?clanek=5924..
Nicméně mnohem víc mě zaujal Frantův tip na nácvik příjmu plachtícího servisu tím, že nutím hrát balon hráče za sebe. To mně nikdy nenapadlo, ale je jasné, že je to totálně donutí dojít pod balon, takže díky za tip. Napadá vás něco dalšího?
V diskusi u jednoho článku k úryvku ke knize Volejbal - Viděno třemi padlo naprosto výstižné signální slovo k zapažení při smečařském rozběhu.
Natáhni pérko řekl bych, že přesně vystihuje problém který se u začátečníků vyskytuje pokud nezapažují ruce dostatečně. Celý pohyb ztrácí na dynamice, prostě to pérko není nataženo.
V dalším metodickém dopise ČVS vyšel přehled základních cvičení pro nácvik úderu smečařské ruky http://www.cvf.cz/?clanek=5958. Uvedená cvičení jsou myslím jasná a není tam nic překvapivého, takže bych se jen zmínil o tom, jak probíhá praxe v mém podání. Ještě přidám odkaz na popis základní techniky smečařské ruky.
Nácvik kontaktu ruky s balonem
Jak je ukázáno i ve cvičeních v metodickém dopise je vhodné začínat nácvik úderem ze spodu do balonu. Tento úder se však neprovádí jen při smečařském úderu, ale také při vybírání jednou rukou v pádu stranou (případně v rybě), na což jsou svěřenci již od počátku upozorňováni.
Dále jsem před časem zavedl i to, že se otevřenou dlaní striktně provádí i spodní podání. Někomu to sice trvá trochu déle, než přijde na správné provedení, ale přenos do dalšího učení za to myslím stojí.
Tenisák - odhozy
Při prvních pokusech o pohyby semečařské ruky s tenisákem se mi osvědčilo jedno hromadné cvičení, které má tu výhodu, že je pro svěřence velmi zábavné. Na techniku ruky jsem navázal tři slova Nabít - obě ruce před sebou Natáhnout - mířím puškou - Pal - odhazují tenisák. Když to 15 špuntů křičí nahlas, tak je to docela maso .-)
Smečařská ruka
Dále pak začínáme nacvičovat pohyb ruky s balonem u zdi. S počátku se balon nenahazuje, jen přidržuje nesmečařskou rukou, s tím, že se svěřenec může soustředit jen na pohyb smečařské ruky. Cílem je zvládnou správný pohyb smečařské ruky v co možná nejednoduších podmínkách. Pak přichází nadhoz nesmečařskou rukou, zatažení vzad stále před nadhozem. A nakonec teprve nadhoz obouruč, který nejlépe imituje reálnou situaci ve vzduchu při semči.
Máte nějáký svůj tip? Docela by mě zajímaly hlavně detaily nácviku práce zápěstí při úderu.
Po letech jsem se zase vrátil k družstvu, které se učí volejbal a tedy i volejbalové postavení úplně od začátku a je třeba zvládnou základní pricipy volejbalového pohybu.
Tím se dostávám opět k přehazované. Ale myslím si, že je třeba poněkud hejbnout s pravidly této hry, aby byla pro učení volejbalového postavení přínosnější.
Balon se smí odhodit přes síť jen do prostoru zadního pole, tedy za třímetrovou čáru.
Po přehrání balonu celé družstvo zujímá základní obrané postavení. Viz animace
Když je balon u soupeře stojí přední hráči u sítě, odstoupit smí (musí) až v momentě, kdy soupeř provede třetí odhoz.
První balon smějí chytat jen zadní hráči
Balon přes smí hrát jen přední hráči
Druhý balon jde povinně přes nahravače v zóně 2
Hrajete přehazovanou jinak? Napadá vás ještě jiná úprava pravidel?
Sem bych rád vkládal nějaké dobré hry, které se dají použít při trénování miniprcků v Počernicích i na Proseku
Takže myslím si že velice důležité je posílení(protažení) rukou, ať už je to jakákoliv část. Ale především na zápěstí by sme se měli zaměřit už při rozcvičce což dělá málo z nás. Kroužit zápěstím různýmy směry, nebo pohybem až do krajních pozic,(spojení prstů= asi všichni víme co tím myslím, ale pro jistotu= každý prst 1.ruky jde mezi prsty druhé ruky= taky takhle držíme slečnu která nám je blízká) spojení prstů a natočení dlaní směrem ven, nebo spojení prstů + dotyk dlaní - kroužíme zápěstím, spojení prstů - lokty ve výšce ramen- a děláme vlnu na jednu stranu a na druhou(využívají hodně tanečníci), toto je pár z mnoha cvičení, kterými se dá rozpohybovat zápěstí.
Jako další velice důležitou věc pro volejbal považuji posílení prstů, např. když dostaneme velkou ránou míčem do prstu bývá to velice bolestivé, toto je jedna z možností jak předejít těmto bolestem. Ze začátku doporučuji jenom takové cvičení, kdy jdu do dřepu na špičkách, roztáhnu prsty jak jen to jde, položím je na zem mezi své nohy(u třísel) a pomalu přenáším váhu celého těla na ruce které mám mírně pokrčené(snažím se zatěžovat všechny prsty stejnou měrou)... pokud to jde, přenesu celou váhu svého těla(zvednu nohy) na ruce, ale jen na chvíli, třeba 2-3s - párkrát zopakuju..Díky tomuto cvičení jsem si posílil své prsty natolik, že nyní udělám i pár kliků na roztažených prstech, to doporučuji hned jako druhé cvičení po tomto..Pozor při klikách na roztažených prstech dbejte na to, aby svěřenci neměli nohy u sebe ale co nejvíce od sebe, je to lepší rozložení váhy a lépe se to snáší.
Tuto formu posilovacího cvičení jsem odkoukal od jednoho z mých mladších kolegů v našem oddíle. Tuším, že ji viděl někde na nějákém tréninků úpolového sportu. Říkám tomu kolečko.
Svěřenci si udělájí kolečko - jedno nebo i více, podle celkového počtu lidí a záměru dávkování posilovacích cviků. Je určeno jestli se cvičí jedno nebo i více kol. Určí se, kdo začíná počítat a směr ve kterém počítání probíhá. Počítá vždy jeden člověk, na vyřčenou číslovku provednou všichni svěřenci v kolečku jeden cvik, další v pořadí říká číslo o jedno vyšší. Cvičí se tak dlouho dokud se neobjede určený počet kol.
Výhodou je, že se nedá moc ošidit počet provedených cviků, což bývá u jiných hromadných forem cvičení trochu problém.
Jednoduchou obmněnou je, že počítají všichni najednou. Vhodné především pro výskoky. Hlasité počítání navozuje motivační atmosféru.
Npř:
Výskoky snožmo:
- počítá se každý třetí výskok, který je maximální
- navazované výskoky snožmo
A co u Vás jaké formy posilovacích cvičení používáte? Co se nejvíce osvědčilo?
Pokud budu za vrcholový volejbal považovat to co ukazují v televizi z italské ligy tak musím konstatovat, že hlavním trendem je to, že volejbal se našel a vrací se k původnímu krásnému sportu. Je charakterizován famózním ovládáním míče ve všech činnostech což přináší delší výměny a naplňuje hru pro hráče i diváka fascinujícím obsahem. Ukazuje se, že i dvoumetroví hráči, kteří dříve působili spíš monstrózním dojmem a zdálo se, že jsou vhodní pouze pro štípání dřeva holou rukou, se dokáží naučit fakirským zákrokům v poli a tím změnit jednotvárnost a nezáživnost hry.
Takže vychovávejme komplexní hráče, kteří budou mít větší požitek z nádherně chyceného balonu, než z velké rány. Protože
bušit do míče chtějí všichni od přírody a ostatní činnosti podvědomě podceňují je třeba takových trenérů, kteří je dokážou přesvědčit, že opak je pravdou. Za nás na to bylo poněkud neslušné úsloví "praštit do balonu umí každej blbec". Pak je ti trenéři mohou učit veškerou pádovou techniku, hraní nízko nad zemí, vytváření a ovládání prostoru. Žonglování s míčem, pocit míče - hráč musí cítit kde má balon "duši" a taky je učit, že ti kdo to umějí tvoří zvláštní komunitu, která vždy drží spolu, přestože na hřišti bojujou jako lvi a nikdo nikomu nic nedaruje. Možná, že když se nám všem v téhle malé zemi podaří, aby jsme ctili soupeře i spoluhráče, abychom hráče naučili kouzlit v poli, bude se psát i o naší nejvyšší soutěži s úctou
Takže zkusím začít.
Pádová technika
- ryba, je myslím třeba rozlišit rybu při pohybu směrem k síti, a po pohybu podél sítě (balon se vrací úderem otevřenou dlaní zpět do hřiště), hraní balonu bagrem v rybě a za nás takzvaná moderna - tedy položení ruky na zem v pádu vpřed
- pád stranou - ve variantě s vybíráním jednou rukou (i s převalem - viz článek Jiřího Zacha - Herní činnosti jednotlivce - pádová technika ) a bagrem. V neposlední řadě také nahravačský pád stranou při dobíhání nepřesného balonu
- pád vzad
Nácvik pádové techniky by měl začít hned u nejmenších dětí. Ideální jsou k tomu průpravné hry, které nám pomohou zbavit děti strachu z pádu na zem. To se týká především rybičky. Pád stranou a vzad jsou v porovnání s rybou na nácvik poněkud lehčí.
Takže začneme nácvikem techniky pádu vpřed neboli rybou
Podstatné je nedovolit dětem (hlavně těm, které si už stihli pořídit nákolenky}, aby první kontakt se zemní byl na kolena, k tomu je potřeba před pádem snížit těžiště a posunout ho co nejvíce dopředu. To bychom měli s dětmi nacvičit v pomalé rychlosti.
Taže průpravné hry a cvičení pro rybičku
- Mrazík - osvobozování pomocí "skluzu na břicho" mezi roztažené nohy zmrazeného
- Štafety, závodivé běhy, ve kterých je do běhu vložen leh na břicho - opět volejbalově
- Na babu, před babou se zachráním tím, že provedu leh na břicho
Doplníte někdo další? Pokračování příště. Nebo mě někdo předběhne a doplní další postup ze své zkušenosti?
Na webu volejbal-metodika.cz jsem objevil velmi pěkné video s kondiční přípravou za použití vlastního těla. Myslím, že jsou na videu k vidění některé poměrně netradiční cviky. Stáhnout video (20 MB)
Google books poskytuje náhled na metodickou publikaci Zdeňka Haníka a dalších autorů Volejbal – viděno třemi.
Metodika :: 30.12.09 :: Ondřej Pastrňák
Nová metodická kniha Zdeňka Haníka pojatá tentokrát poněkud neobvyklou formou spatřila světlo světa v nedávné době v nakladatelství Grada.
Metodika :: 29.10.08 :: Ondřej Pastrňák
Nová metodická publikace Volejbal 2 určená pro školení volejbalových trenérů spatřilo světlo světa.
Metodika :: 20.03.08 :: Ondřej Pastrňák
Pár poznámek k technice vybírání, aneb volejbalové pády v reakci na článek Jiřího Zacha na hanikvolleyball.cz.
Metodika :: 30.09.07 :: Ondřej Pastrňák
Recenze metodického DVD Volejbal přihrávka, která Vám poodhalí trochu víc o tom co DVD obsahuje. Součástí je i DVD s analýzou MS 2006 v Japonsku.
Metodika :: 12.05.07 :: Ondřej Pastrňák
Na počátku dubna spatřil světlo světa nový metodický materiál z dílny současného reprezentačního trenéra Zdeňka Haníka.
Metodika :: 7.04.07 :: Ondřej Pastrňák
V rámci rubriky metodika bych htěl prezentovat některé názory, rady, postřehy či náměty, které by mohly být nápomocny…
Metodika :: 21.02.07 :: Ondřej Pastrňák
© www.cesky-volejbal.cz :: Mapa webu :: Podpořte nás :: O webu :: Napište nám :: Blog :: RSS 2.0