Minivolejbal - aneb volejbal v menším počtu hráčů

Trochu rozvinu svůj pohled. Myslím, že myšlenka na nezařazování bagru do minivolejbalu, či tréninkové hry je v pořádku. Děti v začátcích učení volejbalových dovedností mají s bagrem určitě dost velké problémy a opakované provádění technicky špatných pokusů ve hře, kdy začátečník nemá dostatek času na to, aby zaujal správnou polohu před odbitím může mít za důsledek zafixování špatného návyku.

V nějáké diskusi na toto téma padlo i to, že šikovnější děti velmi rychle pochopí, že se dá zahrát kraťas těsně za síť, který je prsty nehratelný. To se skutečně stává, ale dá se to velmi lehce vyřešit vymezením hřiště - tedy kraťas těsně za síť je aut (u nás v tělocvičně například platí až třetí parketa od půlící čáry). 

Takže i já bych se stotožnil s požadavkem na co nejméně úderů bagrem ve hrách v začátcích učení.

Nicméně u nácviku bagru si to již nemyslím. Bagr je ze všech činností nejnáročnější a tudíž se v něm objevují i největší chyby. Dle mého je zcela zásadní od začátků zařazovat nácvik základní polohy a vtloukat svěřencům do hlavy pasivní úlohu rukou při bagru.

Pokud tento nácvik svěřenci neprojdou, určitě si budou bagr zkoušet sami a je téměř jisté, že si  začnou fixovat špatné návyky polohy a pohybu rukou.