Měl bych jednu zajímavou otázku. JIž odmala se každý malý hráč učí, že těžiště celého těla je ve předu, postavení na špičkách, pohyb za balonem. Později se učí tlumit zpětným pohybem rukou větší rány. Není proto chyba zavádět cvičení - zpracovat bagrem nad sebe a chytnout?
myslím, že to může nutit hrát mnohem víc v záklonu, s rukama blíže u těla (nedodržování úhlu 90 stupňů ruce-tělo), na patách...to je nejsnažší cesta udržet míč nad sebou. A když by se takhle přijímalo míč bude lítat spíše do výšky než dopředu, víš co myslim?
Takže nejprve k cvičením s odbitím nad sebe. Radek naznačil, že odbití nad sebe, může mít negativní vliv na správnou polohu těla a rukou při odbtí bagrem. Částečně má určitě pravdu, ale odbití nad sebe má i své místo v nácviku základních odbití.
Skusím to okomentovat společně s postupem nácviku začátečníků:
1) Nácvik a vysvětlení správné polohy před odbitím bagrem (viz. foto zde) 2) Nácvik a vysvětlení principu pohybu při odbití - tedy pohyb vychází z aktivního pohybu nohou, ruce mají pasivní roli, zafixování úhlu mezi tělěm a rukama - provádění pohybu bez balonu 3) První pokusy o odbití z velmi krátkého nadhozu (1 m - ideálně když nadhoz provádí trenér), hráč má předem spojené ruce, ruce jsou v klidu a zafixovány, pohyb vychízí z nohou směrem nahoru, aktivní dokončování pohybu nohou v kotnících
Po alespoň základním zvládnutí těchto cvičení nastupují další cviky, nicméně z výše uvedeného základu by si měl svěřenec odnést následující:
- váha na špičkách - trup předkloněný a to i po dokončení odbití - ruce jsou vysoko od těla (nemám krk) a směřují k zemi opět i po odbití - pohyb vychází z nohou, s balonem se potkávám nízko, pohyb nohou je dokončen aktivní prací v kotnících
Pak nastává nejtěžší boj o provedení správného pohybu i oproti přilétajícímu balonu. Jak je vidět v druhé části videa, které jsem pro tento účel vystřihnul z ukázek z volejbalových kempů Zdeňka Haníka, hrát přilétající balon nad sebe skutečně vede svěřence k porušení dvou základních principů, tedy ruce nejsou vysoko od těla, trup se po odbití zaklání.
Na výše zmíněném videu je i ukázka cvičení, kdy si hráčka sama nahazuje balon a poté ho odehrává nad sebe. Toto cvičení se dá myslím úspěšně použít na nácvik vysokého nasazení rukou před tělem a zvýraznění práce nohou.
Souhrnem je můj názor následující: - V počátcích nácviku velmi uvážlivě zařazovat cvičení, kdy přilétající balon odbíjíme nad sebe - Bez výraznějších omezení používat k nácviku základní polohy při bagru odbití nad sebe po vlastním nadhozu - pokud to organizace cvičení umožní, místo odbití nad sebe provádět odbití před sebe
Ještě chci trochu polemizovat s tvrzením, že by se svěřenci měli od mala učit při odbití bagrem pohyb za balonem.
Bagr neboli odbití obouruč spodem se nejčastěji ve volejbale využívá k příjmu podání, zde jde ve vrcholovém volejbalu takřka vždy o rychle letící balon, který se musí tlumit. Tlumit můžeme nejrúznějšími způsoby. Podstatné je, aby si hráči už od počátku uvědomovali, že odehrání balonu při příjmu není pohyb proti míči.
Z toho důvodu, již při prvních cvičení nácviku odehrání bagrem, nacvičuji se svěřenci pohyb z nohou nahoru nikoli za balonem (vpřed).
Již v této fázi, velmi brzy po zvládnutí základní techniky dostává svěřenec informaci o variantách provedení příjmu - pomalu letící balon (nadhozený, rozehraný prsty) - pohyb z nohou nahoru nebo mírně proti balonu - rychleji letící balon - pohyb nohou nahoru vzdad
Podívejte se na video provedení svěřence ve věku mladšího žactva:
Takhle napsané to vypadá jednoduše, ale v praxi je to asi největší oříšek začátků volejbalové techniky. Z toho důvodu se také přikláním k oddalování zapojování bagru do hraní minivolejbalu.